Tak abychom začali, ne?

Nazdár, ahoj, buenos dias, bonjour a tak všelijak podobně!

Je to tady, založil jsem si blog..Proč? Ani nevím. Možná proto, že mi v hlavě běhá tisíce nápadů, myšlenek, otázek a témat, na která se dá něco napsat, o kterých se dá přemýšlet. Uvidíme, jak mně to půjde.

Musím se přiznat, že jsem si blog nikdy založit nechtěl. Za prvé jsem nevěděl jak, protože počítači rozumím jako Žižka samopalu a za druhé mě nenapadal důvod, proč bych se měl o svoje myšelnky dělit s ostatními. k čemu by jim to bylo? Čeho tím docílím? Ale když jsem četl články v jiných blozích, došlo mi, že není dobré nechávat si své nápady pro sebe a být uzavřený před okolím. Je krásné se s ostatními podělit o svoje zážitky, nápady, myšlenky a někomu tím třeba i pomoci k zamyšlení. Často se stává, že má člověk v hlavě otázku, na kterou sám, i přes svoji veškerou snahu, nemůže najít odpověď. Pro to jsou tady ostatní, co nemůže najít jeden, můžou najít dva, tři nebo tisíce lidí, ale vždycky se všechno dělá lépe ve více lidech. Nebo snad nemám pravdu? Já osobně jsem vždycky radši, když cokoliv, co právě dělám, čím se zabývám, nedělám sám, ale někdo mi pomáhá, ať už třeba jen přátelským popovídáním. Chtěl bych se s ostatními podělit o svoje nápady, o myšlenky, které se mi honí hlavou a třeba i požádat o pomoc při řešení nějakých otázek, většinou týkajících se víry a písma svatého. Snad se mi bude dařit psát články, které se aspoň trochu budou dát přečíst. Nejsem žádný spisovatel, takže uvidíme, co ze mě vyleze:)

Proč právě název ,,Nikdy není příliš pozdě"?

Když už jsem se tedy po dlouhé době přemlouvání sebe samého ,,dokopal" k založení svého blogu, začal jsem přemýšlet nad názvem, obyčejně hlava po strop zaplněná kravinami a nápady byla prázdná jako moje peněženka. Ale nepřestal jsem doufat a po vyčerpávajícím hledání jsem přece jen jeden peníz našel. Ten se jmenoval ,,Nikdy není příliš pozdě!". Tento název se mi líbil, tak jsem se nad ničím nerozpakoval a šoupnul jsem ho tam. Hups a máme název. Ale až později jsem začal přemýšlet nad hlubším významu té věty. Co to vlastně znamená, že nikdy není příliš pozdě? Zkusím se nad tím trochu zamyslet.

Z hlediska všedního života by to někomu mohlo přijít absurdní. Přece když ráno zaspíme a nestihneme autobus do školy, jediný, který tudy ráno jezdí, tak už je pozdě, už to nemůžeme vrátit. Když někomu řekneme něco ošklivého, rozzlobíme se, tak potom už s tím nic neuděláme. Rozzlobili jsme se a i když jsme to třeba nechtěli, čas vrátit nemůže. Nebo se nám může stát, že něco rozbijeme, poníčíme, ztratíme. Něco co nebylo naše. Je nám to ve většině případech líto, ale už se tak stalo. To je pár příkladů, kterými by se lidi mohli ohánět a oponovat jimi, ale pokusme se na to kouknout z pohledu věřícího člověka (Nechci tím napsat, že vím, jak by se lidi zachovali. Jen dávám příklad).

Tak tedy z pohledu víry: Čas je nezastavitelná a nezkorumpovatelná věc, hodinky tikají, dny ubíhají, rok sem, rok tam, plyne jako voda. A v tom koloběhu se dějí stále nové události, někdo zažije zklamaní, jiný radost. Někdo slaví úspěch někdo pád, někdo zhřeší, jinému se povede udělat dobrý skutek. Ale co když se tu nemluví jen o tom čase který známe a měříme ho pomocí hodin? Co když se mluví o věčném čase, resp. o přípravě na věčnost?

,,pro naše stálé obavy z budoucnosti zapomínáme na přítomnost"

Myslím si, že není důležité to, že nám ráno ujel školní autobus, že se nám zase nepovedlo vyhrát fotbalový zápas nebo jsme se zase s někým nepohodli. Nesmíme na ty věci zapomínat, ale zároveň z nich nesmíme dělat předčasné závěry. Důležité je pamatovat na to, co se stalo, nezapomínat na svoji minulost a vzhledem k tomu zlepšit přítomnost. Tak je to i s Boží láskou v našem životě. Bůh nechce k víře nikoho nutit. Každému dává sovobnou vůli, chce, aby se člověk rozhodoval svobodně. Přichází tiše, nechává se hleda....a najít.

Není důležité, jak jsme žili, co jsme dělali, ale je důležité jak žijeme teď. Protože nikdy není příliš pozdě na to, změnit svůj život. Bůh je stále kolem nás a každý den, každou chvílí se nám nabízí, nabízí nám svoji lásku, kterou nám nikdo jiný dát nemůže. Jen on má nekonečnou lásku, on má slova věčného života. Nepřichází k nám jako nějaká ,,star", ale nepřichází ani jako hrozivý a všemocný vládce. Přichází jako malý a nenápadný. Proto se narodil v chudých jeslích. Nenabízí nám lehký život, ale nabízí nám lásku, se kterou se dá přemoci všechno.

,,co oko nevidělo, ucho neslyšelo, co na lidskou mysl nevstoupilo, připravil Pán pro ty, kteří ho milují"

Je tady určitě možné začít ho hledat kdykoliv, nikdy není příliš pozdě a Bůh na nás vždy čeká s otevřenou náručí. Nikdy není příliš pozdě navázat s ním vztah a oslovit Ho. Myslím, že tím nic neztratíme a naopak mnoho získáme. Stačí jen otevřít své srdce a snažit se navázat s Pánem kontakt. A jak? Tím, že budeme zachovávat přikázání a snažit se svým životem směřivat k Boží podobě.

,,K Božímu obrazu jsme byli stvořeni, ale celý život máme růst k Boží podobě."

Malí, velcí, chudí, bohatí, zdraví, nemocní, černí, bílí, všichni mají stejnou možnost kdykoliv a kdekoliv říct:,,Pane, já chci žít svůj život s Tebou a Tvojí láskou, nic mě neobohatí víc, než tvoje přítomnost."

Tolik bych asi chtěl napsat na začátek. Doufám,že nápady stále budou přicházet, abych mohl psát a měl se s vámi o co podělit.