Dva vlci aneb advent je tady

Jeden večer vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu:,,Synku, ta bitva v každém z nás je bitva mezi dvěma vlky.

Jeden je špatný. Je to vztek, žárlivost, závist smutek, sobeckost, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebelítost, ego a falešnost.

Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra."

Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal:,,A který vlk vyhraje?"

Starý indián odpověděl:,,Ten, kterého krmíš."

 Začíná advent. Já tuto dobu silně prožívám. Je krásné, každý den se probudit a v duchu si uvědomit, že jsem v adventní době, která s sebou přinesla nádech naděje, znovurozhoření lásky v našich srdcích a pokoj do duše. Každému Bůh v tomto čase dává velké milosti. Zvlášť pak těm, kteří s nadějí očekávají Kristův druhý příchod a v době příprav na připomínku Jeho narození vykonali svátost smíření - smířili se s Bohem - a předstupují před Něj s čistým srdcem. Lidem, kteří mají svoje oči i srdce otevřená pro Boží záležitosti, neuniknou dary, které nám Bůh stále z nebe sype. Aby to ovšem neznělo jako prcházka růžovým sadem: Děláme ze své strany vše co je možné? Mezery v našem snažení často vyplňuje ďábel svými pokušeními. Nastává boj (mezi dvěma vlky). Jak víme z písma sv. Bůh na konci všeho vyhraje, přemůže ďábla zníčí smrt. Vyhraje však i teď v našich srdcích? To už záleží na nás. Nabízí se nám jako zachránce, jako Někdo o koho se můžeme opřít, kdo nám svoji láskou dává najevo, jak moc po nás touží. Na druhé straně stojí ten, jenž nás nenávidí už jen proto, že nás stvořil Bůh. A každým gestem lásky nás nenávidí víc a víc. Nikdy nás nemiloval a nikdy nebude. Záleží na nás kterému vlku my podáme krmení. Kterého nakrmíme. Zvítězí v nás dobro, nebo zlo? Nemůžeme sloužit dvěma pánům. Koho radši? Toho, který nám láskyplně nabízí život věčný as oproti všemu co nám dává chce tak málo, lásku. Nebo snad nakrmíme toho, který nám nemůže dát nic jiného, než pláč, nenávist, věčný oheň a nikdy nekončící bolest? Já myslím, že není nad čím přemýšlet.

     Zamysleme se dnes pořádně nad tím, co pro nás vlastně advent znamená. Co bychom v sobě chtěli změnit. Co od této doby o čekáváme a hlavně - co od nás očekává Bůh. Každý den, každý okamžik nám Bůh nabízí sám sebe, jako to tenkrát udělal na Golgotě, když řekl. Consumatum est (dokonáno jest). Už jsem se pro tebe člověče zcela vydal. Nemám nic víc co bych ti dal, než sebe samotného. Miluji tě celým svým srdcem a toužím po tvé lásce. Každý den stojí přede dveřmi našeho srdce a čeká. Ostatní nechává na nás. Přijmeme Jeho nabídku? Nebo i to málo, po čem touží, je pro nás příliš? Bůh miluje každého. I tebe. Nezáleží na tom, jak jsi žil doteď. Záleží na tom, jak hodláš žít dál. Otevři Bohu své srdce a nech ho, aby vedl tvůj život. Věř, že nic tě nenaplní tolik a nikdy nepocítíš takovou radost a plnost života, jako právě v Boží přítomnosti.

Přeji krásné vkročení do adventní doby!