Jak to má být, Pane?

     Zdravím vás. Po dlouhé době konečně píši zase jeden článek. Jsem rád, že jsem si našel čas a doufám, že se vám bude líbit a bude se hodit alespoň pro krátké zamyšlení. Tak tedy s modlitbou a pomocí Boží do toho.

     Nejdříve malý příběh, kterým bych rád uvedl to, o čem si chci s vámi popřemýšlet, co vám chci říct:

     V jednom městě stojí ve velkoobchodním domě v oddělení hraček asi devítiletý chlapec. Je trochu neklidný. Stále ho mrzí ta hádka mezi ním a jeho maminkou. Nemusela být, on to ví, ale touha vlastnit tuto hračku je hrozně velká. Touží po ní od první chvíle, co ji uviděl v katalogu a nyní si svůj sen chce splnit. V kapse mu chrastí peníze, které našetřil. Jde pomalu. Hledá. Náhle se však zastavuje. Oči mu spočinou na třetím regálu. Tam úplně nahoře. To je to co hledal. Seshora to velké červené auto na dálkovém ovládání vypadá ještě mohutněji a krásněji než v katalogu. Právě si plní sen. Nechce ani pomyslet na to, že by si ho nekoupil. ,,Tyjo, to budou kluci koukat, bude mi ho závidět celé město!" Pomyslí si. Už ho sundává a bere si ho do rukou. ,,Hlavně opatrně, aby se s ním něco nestalo. Budu si ho muset hlídat, radši ho nikomu nepůjčím, ještě by mi ho rozbili", znovu mu prolétávají hlavou tyto myšlenky.

     Proč se však znovu zastavil? Přemýšlí: ,,Tahle hračka mi udělá velikou radost. Šetřil jsem na ní od chvíle, kdy jsem ji viděl, stále mě mnoho úsilí. Ostatní ale radost mít nebudou. Neposlechl jsem maminku, která nechtěla, abych si ji kupoval. Ani dětem radost neudělám, protože jim ji přeci nepůjčím. Zníčili by ji. Mám o ni strach. Budu z ní mít nakonec radost i já? Nebudu také nešťastný?"

     Rozhodl se. Vzal hračku a se největší opatrností ji vrátí na své místo a rozběhne se odtamtud pryč. Při cestě domů se zastavil v květinářství. S kyticí v ruce pokračuje až domů. Otevře dveře a volá: ,,Mami, mami!" Nachází ji v kuchyni. Přiběhne k ní, dá jí květinu, obejme ji a řekne: ,,Odpusť, že jsem neposlechl, mám tě rád." Maminka ho s radostnými slzami v očích tiskne k sobě..

     Chlapec z příběhu nám ukázal odevzdanost do Boží vůle. Zapřel sám sebe. Neudělal šťastným sebe ale mnohem víc lidí. I děti si třeba díky němu uvědomili, jak mají své rodiče rádi a napodobili ho. Z jakého důvodu jsem teto příběh použil? Je to stejné jako v našem životě. Také přichází ta ,,chvíle rozhodnutí". U nás to většinou je rozhodování mezi manželským životem a životem zasvěceným Bohu. Bl. Matka Tereza z Kalkaty také procházela tímto obdobím. Na její problém ji kněz řekl.: ,,Jdi tou cestou která při pomyšlení na ní naplní tvé srdce radostí, nezapomeň se ale při tom ptát:

,,Pane, kde tě víc oslavím? V jaké cestě bude tvoje jméno skrze mne více oslaveno?"

     Tak jako v příběhu i v životě má každá cesta své ,,plusy i minusy". Přichází období, kdy přemýšlíme, co ztratíme a dostaneme, rozhodneme-li se jít tou nebo onou cestou. Ať počítám, jak počítám, tak vždy v té cestě kterou cítím převažují plusy MOHUTNĚ nad minusy. Může se nám zdát, že mnoho ztratíme, ale tím víc nám to náš Pán vynahradí a odmění se nám mnohokrát víc. Zdá se nám, že odevzdáním se do Boží vůle přinášíme velké oběti a často to tak je. Pro odevzdání se do Boží vůle opouštíme ty, které milujeme a přes veškerou bolest následujeme Krista. Dá se to nazvat pozemské utrpení rozhodnutí.: ,,Co, Pane, dostanu, když ti odevzdám vše, co mám a budu tě následovat?" Odpověď nám na to Ježíš Kristus dává hned, v písmu svatém, kde se mladík ptá Pána Ježíše: ,,Mistře, co mám dělat, abych měl život věčný?"(...),,Jedno ti chybí. Vezmi všechno co máš, rozdej to chudým, vezmi svůj kříž a následuj mě!" A jinde se píše: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16)

     Příště až budeme mít pochybnosti a budeme neochotní dávat velké oběti kvůli tomu, abychom se odevzdali do vůle Boží, vzpomeňme se na to, že Ježíš, jednorozený Boží Syn za nás zemřel na kříži. Takovou měl lásku. Takovou měl neochvějnou víru. Plně se odevzdal do vůle Boží slovy: ,,Ne má, ale tvá vůle se staň." Takovu za nás položil oběť. Nebýt Jeho smrti, nebýt Jeho lásky, víry a nebýt Božího milosrdenství, Nikdy bychom nemohli být spaseni.

     Přeji každému, aby si, až se bude rozhodovat o svém životním povoláním vzpomněl na Krista, na Jeho oběť a lásku k nám. Ať už budeme od Boha cítit jakoukoliv cestu, tak nesmíme zapomenout na toto:

,,V každé cestě, pro kterou se rozhodneme nám má jít o jedno. Co nejvíce oslavit Boha, Jeho lásku a milosrdenství, dovést ke spáse nejen sebe, ale i ostatní."

     Věřím, že se to každému z nás v životě podaří, pokud se odevzdá CELÝ do Boží vůle.

     Děkuji za pozornost:)